O létajícím papírovém drakovi
Byl, žil jednou jeden chlapec a ten každodenně vysedával na louce a koukal se na listí, které opadávalo a nad jeho hlavou prolétávalo. Zkoumal tento jev tak dlouho, až ho napadlo, že když udělá něco podobného a vznášelo by se to tak vysoko, aby celý svět spatřil, co vymyslel, každý by to mohl vidět, byla by to nádhera!
Ale Lukáš pocházel z chudé rodiny a neměl tolik peněz, aby mohl nakoupit
to, co potřebuje. Jednou, jak se procházel ve městě, tak ho omylem, protože nedával pozor, srazil kočár. Když se zvedl, tak někdo vyšel z kočáru a ten člověk byl náhodou skutečně bohatý. Najednou řekl: „Chlapče, doufám, že jsem ti nic neudělal“. Lukáš odpověděl: „ Ne“ a smutně odešel. A ten pán zavolal: „Hej, kluku, co tě trápí?“ Chlapec se otočil a řekl: „Nemám dost peněz, abych mohl nakoupit suroviny na postavení mého létajícího draka“. Pán řekl: „Tak tady máš 1800 dukátů.“ Na tu dobu to bylo moc, a tak hned zaběhl do obchodu a tam nakoupil to, co potřeboval.
Postavení kostry mu trvalo jeden den, potom ho dostavěl za necelých pět hodin. Až byl ten jeho vynález hotov, tak čekal na ten nejsprávnější okamžik, kdy ho může otestovat. Až si byl jistý, tak ho vzal a hodil vysoko do vzduchu. A protože zrovna foukal vítr, krásně se drak vznášel. Kdo šel kolem, stál v němém úžasu.
Ale protože to byla doba vážně zlá a lidé neměli moc peněz, tak nemohli zaplatit nájem. Ale protože Lukášovi zbylo pár peněz na nájem, tak ho zaplatil dlouho dopředu a všichni žili šťastně. A ten jeho vynález znají lidé i dnes. Děti si pouštějí draky hlavně na podzim a radují se z toho. Tak dobrou noc a hezké sny.
Lukáš Tomka
JAK VZNIKL DRAK
Byl jednou jeden chlapec, který chtěl pořád něco vynalézat. Jmenoval se František.
A tak se rozhodl, že si postaví draka. Jenže chlapec neměl dostatek materiálu. Tak prostě a jednoduše si ho vyrobil z přírodních materiálů a surovin.
Vyráběl ho celý rok. Nakonec draka vyrobil. Nastal podzim a velký vítr, František se rozhodl, že ho tedy vyzkouší. Drak mu krásně létal, ale jakmile zafoukal silný vítr, tak mu uletěl.
Chlapec byl z toho velmi nešťastný. A tak se rozhodl, že si pro toho draka půjde, i kdyby musel přes oceán. František se tedy opět celý rok chystal a balil. Přemýšlel, co si vzít s sebou. Nakonec mu to došlo, že si s sebou vezme i svoje kamarády. Postavili člun. Vyjeli na jaře, kdy už nebyla taková zima. PRVNÍ, CO SI MUSELI NACHYSTAT, BYLO: JÍDLO A PITÍ.
Potom postavili člun a vyrazili na moře. Hledali, hledali, ale nenašli. Chlapec byl smutnější než doposud. Tak jeho kamarádi mu řekli: „Víš, ty, co?“ „ Ne, nevím.“ „Vrátíme se domů, co říkáš?“ „Tak jo. Zvedáme kotvy a plachty, hoši, jede se domů.“ O rok později……….“. Franto, my máme pro tebe dárek.“ „ Jo a co to je?“ „ No, přece drak,“ divili se kluci. Franta se diví, kde ho sehnali: „ My jsme ho přece hledali po celém světě, dokonce i na dně oceánu.“ Ale my jsme ho koupili v hračkářství za rohem.“ „To si děláte, kluci, legraci, ne?“ „ Ne, neděláme si legraci.“ Tak vám tedy děkuji a půjdeme někdy společně vyzkoušet, jak létá.
A tak se všichni rozloučili. A žili spokojeně až do smrti.
Radim Vašek
