Monoski dle Karin

    Před třemi lety pro nás naše škola zakoupila speciální lyže, které se jmenují monoski. Od té doby jezdíme každou zimu téměř pravidelně lyžovat na Vaňkův kopec, do Janských Lázní nebo někdy i do jiných destinací. V letošním roce nám zima moc nepopřála, a tak jsme vyjeli v měsíci lednu pouze jednou na krásné místo do Janských Lázní s výletem do Špindlerova Mlýna a 2x na Vaňkův kopec.     Když jsem měla jet poprvé, vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. Trochu jsem se bála, trochu těšila, ale hlavně jsem byla zvědavá. Nemohla jsem se dočkat dne, kdy na monoski pojedu. Nakonec přišel den D, pro nás přijel školní autobus a já jsem se pořád smála, protože jsem byla nervózní. A když jsem uviděla kopec, na kterém budeme jezdit, začala jsem se bát. Chtěla jsem, aby se mnou jezdil pan terapeut Petr, protože mi už ve škole řekl, že jezdí opatrně. Ještě na vleku jsem měla strach, ale už jsem nemohla couvnout. Nahoře mi pan Petr vysvětlil, co mám dělat, a rozjeli jsme se dolů.... Nic úžasnějšího jsem nezažila. Bylo moc fajn, když jsem si uvědomila, že už nemusím sedět pořád jen na vozíčku, ale že mohu i sportovat. Měla jsem strašnou radost. Dole už jsem pana Petra prosila, aby se mnou jel rychleji, a ještě rychleji. Už jsem se vůbec nebála. Kdybych mohla, jezdila bych až do večera, ale musela jsem se vystřídat s ostatními. Po návratu do školy jsem všem říkala, jak je to perfektní.    Zimu jsem nikdy neměla ráda, ale teď se na ni moc těším. Loni začala lyžovat i moje maminka a teď spolu zkoušíme jezdit na moski. Řekla bych, že jí jezdit se mnou jde a že ji to baví. A hlavně jsem ráda, že nám naše škola monoski koupila, protože tato jízda je obrovský zážitek.

Karin Havlasová, 7. tř.