Vaňkův kopec č.1

Ve středu 9.1.2013  jsme vyjeli na

Vaňkův kopec ve složení monoski :

Karin Havlasová, David Repoň.

Biski: Ríša Čumpelík, Nikol Vlochová.

Lyže: Honza Miksa, Šimon Karásek,

začátečník Honza Ondrášek .

Začátečník – snowboardista Martin

Krzystek. Velkou pochvalu si zaslouží

oba dva začátečníci Martin a

Honzík. Začátek lyžování a snowboardu zvládli

bravurně a těší se na další sjíždění svahů. Počasí

i sněhové podmínky byly skvělé a nálada ještě lepší. Všichni se těší na další LYŽOVAČKU... 

 Lyžařský výcvik  2013

Dne 3. ledna 2013 jsme jeli se školou na lyžařský výcvik na Červenohorské sedlo. Náš pobyt na horách trval 4 dny.

Vyjížděli jsme v 9:00 hod. Když jsme dorazili na místo, tak jsme se ubytovali. Já jsem bydlela s Terezkou Muroňo-

vou. Vedle nás měly pokoj paní Dáša s paní Šárkou a vždycky se o nás staraly. Jak jsme se vybalili, tak jsme se

rozjeli na svah, já jsem lyžovala s panem Honzou. Když jsme šli na druhý den na svah, tak jsem lyžovala s paní

Petrou, panem Sašou, se kterým jsem udělala dva kotrmelce a s paní Petrou jsem udělala jen jeden kotrmelec.

Byli jsme i na bazénu, Dominik mě vždycky podplaval. Pan Saša mě hodil do vody, tak to byla „sranda“. 

Jak jsme už ležely večer s Terezkou v postelích, tak jsme si ještě pouštely písničky a čekaly jsme na paní Šárku

a na paní Dášu. Chodil  za námi na návštěvu Matěj, hráli jsme „Člověče, nezlob se“, někdy tam přišel i Dominik,

Martin a Honza, tak tam byl „kravál“. Jak pro nás přijel jednou na svah tranzit, tak se zahrabal a pan Saša

musel  jít pro svoje auto. Když mi jednou paní Šárka dávala napít, já jsem se začala smát, protože mě paní Šárka

rozesmála, tím že mi dolévala pití a já jsem pořád pila, a nakonec jsem to vyprskla. Jak jsem jednou šla na záchod,

tak jsem se bouchla do hlavy, ale to byla „pecka“ a dostala jsem záchvat smíchu.  Jednou k večeři jsme měli řízek

a hranolky, v sobotu jsme měli špagaty s kečupem a se sýrem, to bylo taky dobré. V sobotu po večeři jsme se

s kamarády dívali na Madagaskar. V něděli ráno jsme se už museli  sbalit a po snídani jsme šli ješte lyžovat,

ale ve 12:00 hod. jsme šli už na oběd, pak jsme si my „děcka“ ještě povídali a dospělí si dali  malou kávičku.

Pak už balili věci do tranzitu a jeli jsme domů. Moc se mi to líbilo, hlavně nezapomenutelná jízda na monoski.

Těším se na další lyžařský výcvik.

Napsala Lucka Horáková, 9. A

NÁZORY DĚTÍ NA AKCE:

Lyžování na monoski

 V zimním období jezdí děti z naší školy pravidelně lyžovat a také někdy sáňkovat na blízký Vaňkův kopec. Konečně nám

napadl sníh, můžeme si užít zimní radovánky. Ve středu 9. ledna 2013 jsme v rámci tělesné výchovy jeli lyžovat na naše

oblíbené místo - Vaňkův kopec. Ještě jsme nevěděli, jestli vůbec pojedeme lyžovat, protože ráno padal sníh s deštěm a

bylo to namrzlé. Když totiž jezdíte v dešti, tak sjezdovka klouže a je to nebezpečné. Jakmile jsem přišla do školy, tak

bylo rozhodnuto, jedeme lyžovat. „Hurááá“!  Naložili jsme všechny potřebné věci k lyžování, jako jsou: monoski,

biski, „fusáky“(teplý pytel nebo „spacák“, do kterého si dáte nohy, aby vám na svahu nebyla zima) a jiné věci. A je-

de se lyžovat! Po příjezdu na místo zase vše vyndat z auta a připravit se na pořádnou „lyžovačku“. Já jsem jela na biski

s panem učitelem Sašou. Když jsem poprvé jela dolů z kopce, tak jsem byla trošku nervózní, protože jsem na tom seděla

po dlouhé době, ale to je, si myslím, normální. Na kopec nás vždy vyvezl lyžařský vlek „s pumou“, někdy byl

pomalý, někdy rychlý. Přijeli se na mne podívat dědeček s babičkou, kteří byli z toho úplně nadšení. Předposlední jízdu

jsem jela s paní Jaruškou, v polovině svahu se nám zapletlo lano do lyží a spadli jsme, ale nic se nestalo, a tak

jsme pokračovali v krasojízdě. Poslední sjezd z kopce byl rychlý a přímo k posezení. Bohužel pro dnešní den lyžování

skončilo, ale snad zase příště. Unavení, vyčerpaní jsme usedli do místního bufetu. Tohle lyžování se mi moc líbilo,

samozřejmě jako vždycky, a těším se na další.  „Doufám, že sníh

ještě dlouho vydrží.“                                                                                     

 Nikol Vlochová, 9. A

Výprava za lyžováním na monoski

Už dlouho jsem si přála zkusit jet na „lyžák“, znala jsem to jen z vyprávění kamarádek, které o něm tak nadšeně

vyprávěly. Kvůli svému zdraví na některé akce nemohu a je mi to někdy líto. Jeden večer měla maminka pro mne

překvapení. Ptala se mě, jestli bych chtěla a zvládla bych jet na lyžařský výcvik, na čtyři dny se školou, do krásných

hor Jeseníky na Červenohorské sedlo. Moje reakce byla: Jasně, že jeduuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu! 

Takže jsem se už pár dní po Vánocích mohla vypravit s kamarády a „dospěláky“ na lyžařský výcvik. Jedno ráno nás

naložili do školního tranzitu a ujížděli jsme směr hory. Měla jsem s sebou pořádnou výbavu a v té zimě se tedy

opravdu hodila. Přijeli jsme do krásného hotelu, kde jsme měli skvělé ubytování. Na pokoji jsem byla společně

s nejlepší kamarádkou Luckou a hned vedle nás byla paní Šárka s paní Dášou, které se o nás společně staraly.

Hned první den jsme lyžovali, i když nám nepřálo moc pěkné počasí, byla totiž velká mlha. Lyžování na monoski

mi připadalo skvělé. Jezdila jsem s paní Petrou, a to byla jíííííííííííízda . I na další dny jsme měli naplánované

lyžování a nejen to. Navštívili jsme i bazén, který byl přímo v hotelu, byl velký a pěkně jsme si v něm zařádili.

Lyžování na monoski mě moc baví, je to super adrenalin, alespoň na chvíli jsem zapomněla na všechna trápení,

která mám. Ježdění bylo parádní, jen jsem se bála na lanovce, že spadnu. To jsem taky překonala a jízdu jsem

si pořádně užila, řádila jsem o sto šest. Kopce byly velké a čím větší, tím lepší a čím více hrbolků, tak taky lépe .

Jeden večer mi dal můj žaludek najevo, že bych měla trochu zvolnit tempo, ale když já nechtěla. Nakonec

jsme se spolu domluvili a pokračovala jsem dál . V hotelu nám vařili a chystali dobroty, které po náročném

dni přišly vždycky vhod. Večer jsme si dělali s kamarády na pokoji program. Poznala jsem tak více kamarádů,

se kterými se ve škole tak nepotkáváme, a to bylo taky super. „Dospěláci“ se o nás pěkně starali a já jsem si

lyžařský výcvik fakt užila.                                                                                   

Čtyři dny uběhly jak voda a museli jsme už jet domů. Byla jsem hodně unavená, ale přiznávám, že se mi domů

moc nechtělo, protože se mi to hóóóódně líbilo. Přála jsem si jet na „lyže“ a jela jsem, splnilo se mi to, jsem za

to moc ráda. Chci si také koupit lyžařskou kuklu a budu si moc přát, abych mohla někdy znovu jet. Když mohu

dělat něco, co mám ráda, jsem strašně moc šťastná.

Tereza Muroňová,6. třída